U2//14/8/1997/Praha/Strahov

Setlist | Články | Fotky/Obrázky | Zážitky | Audio

Předkapely: Audioweb, Howie B

Setlist:
Intro (Pop Muzik)
Mofo
I Will Follow
Gone
Even Better Than The Real Thing
Last Night On Earth
Until The End Of The World
New Year's Day
Pride (In The Name Of Love)
I Still Haven't Found What I'm Looking For
All I Want Is You
Staring At The Sun
Born To Be Wild (Edge Karaoke)
Miami
Bullet The Blue Sky
Please
Where The Streets Have No Name
Lemon (taped mix)
Discotheque
If You Wear That Velvet Dress
With Or Without You

přídavky:
Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me
Mysterious Ways
One
MLK

Články

Koncert U2 promění Strahovský stadion na obrovskou tančírnu
Strahov se promění ve staveniště pro U2
U2 odmítají pokrmy z plastových tácků
Strahovský stadion bude od příštího týdne patřit U2
Gospelové srdce U2 nyní buší pod obloukem PopMartu
OSM ZASTAVENÍ U2 - JEDNA Z NEJSLAVNĚJšÍCH ROCKOVÝCH KAPEL VYSTOUPÍ DNES POPRVÉ V PRAZE
U2 zaplavili Strahov světly, obrazem a písněmi
Koncert irské kapely má televizní dozvuk
U2 se postavili popu čelem

Koncert U2 promění Strahovský stadion na obrovskou tančírnu
01.03.1997 - (vla) - str. 18
P r a h a - Na koncertu irské kapely U2, která vystoupí 14. srpna v Praze, se bude hodně tančit. Tomu odpovídá velkorysý projekt pódia s dominantou obloukové věže, který nemá na světě obdoby a jenž počítá s tím, že pod ním bude ohromný taneční parket. Jeho ozvučení a případné efekty zajistí čtyři "pavoučí" věže. Součástí pódiové scény je gigantická lomená obrazovka, pokrývající plochu 700 čtverečních metrů, kterou budou mít hudebníci za zády, a třicetimetrová oblouková rampa, vysunutá hluboko do prostoru pro diváky. Světelný park, jehož součástí jsou i blýskavé koule ve tvaru citronů, přiveze spolu s pódiovou konstrukcí dvaapadesát kamionů. Irská čtveřice, která v pondělí (pro Pražáky už v neděli o půlnoci) vydává nové album Pop, má s pořádáním velkých stadionových produkcí zkušenosti. Předchozí turné ZOO TV kapela pojednala jako interaktivní experiment. Na pódiu nechala instalovat televizní obrazovky, které přenášely programy té země a toho města, do nichž skupina zavítala, nebo videoprojekce U2. "Tenhle projekt jsme zatím odložili stranou," řekl zpěvák Bono Vox a dodal, že současné turné PopMart bude spíše zábavné. Kapela je příznačně zahájí 25. dubna v americkém Las Vegas, středisku zábavných atrakcí, a pokud vše dobře půjde, stráví na cestách dva roky. Mnohé nasvědčuje tomu, že chystané představení U2 překoná svými rozměry strahovské produkce Pink Floyd a Rolling Stones.

Strahov se promění ve staveniště pro U2
10.07.1997 - (ČTK) - str. 16
P r a h a - Na produkci koncertu PopMart irské rockové skupiny U2, který se uskuteční 14. srpna na pražském Strahově, bude pracovat kolem dvou set lidí; ti začnou s přípravnými pracemi na stadionu již 1. srpna. Na stavbu bylo objednáno osm vysokozdvižných vozíků, které bude obsluhovat deset speciálně vyškolených operátorů. Koncertní pódium U2 má největší televizní obrazovku na světě o ploše 700 metrů čtverečních, jeho součástí je také asi třicet metrů dlouhá rampa vedoucí od jeviště a stejně vysoký zlatý oblouk (připomínající symbol restaurací MacDonald's), složený ze stovky částí; nad pódiem bude obrovská samootáčecí zrcadlová koule ve tvaru citronu a rovněž třicetimetrové koktejlové míchátko s olivou. Vystoupení U2 mají zásobovat tři generátory vyrábějící téměř čtyři miliony wattů. Takové množství elektrické energie by stačilo pro 15 000 bytů. Celý náklad doveze na Strahov dvaapadesát kamionů. Evropskou část svého turné s názvem PopMart zahájí kapela 18. července na stadionu Feynoord v nizozemském Rotterdamu. Turné, které kapela uspořádala na podporu nového alba Pop a jež zahrnuje 101 koncert na pěti kontinentech, začalo 25. dubna v Las Vegas. Pokud půjde vše podle plánu, skupina U2 za čtrnáct měsíců zavítá do téměř osmdesáti měst včetně blízkých Katovic, Varšavy a Vídně.

U2 odmítají pokrmy z plastových tácků
30.07.1997 - (ČTI) - str. 16
P r a h a - Irští U2, kteří vystoupí 14. srpna na Strahově v rámci turné PopMart, budou mít při pražském pobytu k dispozici čtyři limuzíny, připravuje se také perfektně vybavená kuchyně s jídelnou o rozměrech pěti set metrů čtverečních. Předvoj skupiny se tentokrát neomezí na stavební čety, jež vybudují scénu pro výpravnou show: spolu s technickým personálem dorazí 12. srpna do Prahy i vrchní kuchař, který provází U2 během celé šňůry. Veškeré jídlo se bude servírovat na porcelánových talířích a je prý vyloučeno, aby se pokrmy během týdne opakovaly.

Strahovský stadion bude od příštího týdne patřit U2
08.08.1997 - VLADIMÍR VLASÁK - str. 16
P r a h a - Na strahovském stadionu, kde skupina U2 předvede 14. srpna největší koncertní atrakci letošního léta, bude opravdu rušno od počátku příštího týdne, kdy v areálu vyroste pódiová konstrukce. Zatím se pořadatelé soustředí na přípravu: objednali například dva padesátitunové a jeden osmdesátitunový jeřáb, které se na stavbě budou podílet. Instalace zvukové a světelné aparatury proběhne až den před koncertem. Skupina U2 disponuje dvěma pódiovými konstrukcemi. První se po koncertu bourá a druhá se mezitím staví v místě budoucího představení. Podobná situace nastane i příští týden: U2 přijedou do Prahy ve středu 13. srpna z polské Varšavy a ubytují se v hotelu InterContinental. Týž den bude na Strahově instalována jejich zvuková a světelná aparatura, zásobovaná elektřinou ze čtyř generátorů, zatímco druhé pódium se už bude chystat ve Vídni, kam skupina zamíří 16. srpna. Koncertní podnik PopMart se po kontinentu přesouvá 31 kamiony a více než desítkou autobusů, v nichž cestuje 200 členů technického zázemí. K nim se v den koncertu přidá dalších pět stovek pořadatelů a pracovníků bezpečnostní služby. Bono Vox, The Edge, Adam Clayton a Larry Mullen mají osobní pětičlennou ochranku. K zákulisnímu vybavení patří kromě kuchyně také prádelna, která je k dispozici členům kapely a manažerskému týmu. Jejích služeb zřejmě nejvíce využívá zpěvák Bono Vox, jenž se převléká do čtyř kostýmů včetně comicsového "boxerského" oděvu s namalovanými svaly. Provoz tohoto turné stojí kapelu denně čtvrt milionu dolarů, avšak U2 nechtěli za každou cenu lámat rekordy v bombastičnosti celé akce. Vsadili na koncepční nápad velkého koncertního supermarketu a vzdali se poněkud okoukaných atrakcí, jako jsou nafukovací figuríny nebo ohňostroje. Nejdůležitějším prvkem projektu PopMart se tak stala obří obrazovka o ploše 700 čtverečních metrů, poskytující kvalitní nerastrovaný obraz vzdálenějším divákům. Turné PopMart, jež se z Evropy na podzim vrátí do Ameriky, projede Austrálii a příští rok skončí na Dálném východě, se už nyní stalo nejúspěšnějším koncertním podnikem ve dvacetileté historii kapely. "Za dva měsíce si lidé koupili dva miliony lístků. Očekávám, že než skončíme, prodáme jich přes pět milionů," řekl manažer skupiny. Pražský Strahov, jehož kapacita přesahuje sto tisíc míst, dosud vyprodaný není. Pořadatelé zatím tají, kolik vstupenek si lidé zakoupili, což obvykle signalizuje, že jich ještě dost zbývá. "Prodej se rozbíhá dobře," tvrdí však Naďa Beranová z agentury PropagArt.

Gospelové srdce U2 nyní buší pod obloukem PopMartu
11.08.1997 - VLADIMÍR VLASÁK - str. 11
P r a h a - Zatímco v roce 1993, během turné Zoo-TV, vtáhli U2 publikum do světa televize, nynější koncertní podnik PopMart, který skupina předvede ve čtvrtek na Strahově, je variací na život v konzumní společnosti. V duchu této myšlenky se zrodil název alba Pop, turné PopMart i jeho "pokleslý" design propisovaček, přívěsků a dalších upomínkových předmětů. Pódium pro U2 připomíná hamburgerovou restauraci zkříženou s bizarním supermarketem, diskotékou a samozřejmě také rockovou arénou. Rám projekční plochy, který stál sedm milionů dolarů, se opírá o obří maketu míchátka na koktejly a tvoří jej statisíce hliníkových proužků. V písni Discotheque se pak kapela stylizuje do role "diskoborců", vystupujících z pojízdné blyštivé koule. Kýčovitě spotřební design má však tvořit pouze výtvarný doplněk a svým způsobem sloužit jako estetický test pro klasické i nové písničky U2. Režisérem podívané je Peter Williams, který se osvědčil už při Zoo-TV. Na nynějším projektu začal se skupinou pracovat od února 1996. V té době ještě neexistoval název pro album, ani texty nových písní. "A tak jsem se spolehl na instinkt," říká k tomu Williams. Měl dva předchozí návrhy, které skupina zamítla. Uvažovali o názvu U2000: na scéně by stály obrovské hodiny přibližující se k půlnoci posledního dne roku 1999. Druhý nápad byl divočejší: velké kamiony ponesou projekční plátna a kapela by komunikovala s družicí. Zpěvákovi Bonovi se však zalíbil náčrtek futuristické benzinové pumpy, který přinesl Mark Fischer na jedno z produkčních setkání. "To vypadá jako supermarket," řekl Bono a nasměroval další úvahy k symbolu zlatého oblouku jako dominanty koncertního pódia. PopMart je dosud nejkontroverznější projekt, do kterého se U2 pustili. Jeho koncepce se stala takřka opakem vážnosti a vznešenosti někdejších rockových mesiášů. Kapela tak vlastně přiznává, že je megahvězdou popu, která prodala pětasedmdesát milionů desek, ale zároveň s warholovskou ironií své postavení shazuje. Vedle nadšených kritik zazněly také polemické hlasy, že duch kapely se v show ztrácí. "Musím si vždycky znovu odpovědět na otázku, proč jsme se vydali právě tímhle směrem," říká kytarista The Edge. Na rozdíl od něho bubeník Larry Mullen jednoznačnou odpověď nenalezl. "Oblouk, diskotéková světla a velké plátno jsou nápady, které se mi líbí, ale mám problém strávit supermarketovou stylizaci," svěřil se magazínu Rolling Stone. Týden před rozjezdem turné nemohl usnout v obavách, že miliony vložené skupinou do projektu přijdou vniveč. Alespoň v tomto ohledu může být Mullen klidnější: kapela stále přidává další koncertní termíny. Několik generací fanoušků instinktivně přitahuje především gospelové srdce U2, nyní bušící pod obloukem PopMartu. "Zůstali jsme stejní," přikyvuje zpěvák Bono Vox. "Ovšem dnes se obracíme k velkému množství lidí, a to vyžaduje jistou dávku teatrálnosti," dodává. Megatyčinkou na koktejly jeho skupina míchá záhady jak z televizního seriálu Akta X (včetně přistání mimozemšanů) s baladami, vzpomínkou na skutečnou vraždu Martina Luthera Kinga, fiktivním atentátem na Garyho Glittera nebo štramáckou procházkou po Miami. "Takoví jsme my - a takový je i svět," vzkazuje kapela prostřednictvím koncertu PopMart.

OSM ZASTAVENÍ U2 - JEDNA Z NEJSLAVNĚJšÍCH ROCKOVÝCH KAPEL VYSTOUPÍ DNES POPRVÉ V PRAZE
14.08.1997 - Text: PETR NOSÁLEK - str. 12
Před jedenadvaceti lety se z kuchyně jednoho domku v Dublinu vyhrnuly příšerné zvuky, v nichž by jen málokdo rozpoznal dva slavné songy Rolling Stones. Partička místních punkových nadšenců právě zkoušela, jestli je schopná založit kapelu. Usoudili, že ano. Dnes večer čtyři z nich vystoupí v rámci světového turné PopMart na Strahovském stadionu v Praze. Pod názvem U2 mezitím prodali více než 70 milionů alb a na koncertech je viděly miliony fanoušků. Na cestě U2 z dublinské kuchyně k jejich nejnovějšímu "sci-fi disco supermarketu" najdeme několik štací, které budou na mapách rockové historie označeny jako pamětihodné.

Dublin, 1977 V tělocvičně střední školy Mount Temple toho odpoledne rozsvítili všechna světla. Vzduch byl prosycený důvěrně známým puchem prošoupaných tenisek a nakyslým zápachem potu. Motali se tu skoro všichni studenti, ale víc než program školní besídky - pěvecká a taneční čísla či výstupy imitátorů - je vzrušovalo to, že právě končí studijní semestr. Jako předposlední se na vratkém pódiu sestaveném z několika stolů objevila pětice kamarádů, členů rockové kapely Feedback, která si dnes měla odbýt svůj desetiminutový koncertní debut. Když zpěvák Paul Hewson hrábl do strun kytary, sálem poprvé projela vlna vzrušení. Jen málo děcek předtím vidělo živou elektrifikovanou kapelu, a když se Feedback pustili do vlastní verze skladby Show Me the Way, tělocvična explodovala. Paul nechal hraní, zmocnil se stojanu s mikrofonem a zaječel: "Chci vás! Ukažte mi cestu!" V tu chvíli začínala cesta čtyř z těch pěti teenagerů na vrchol rockového olympu. Paul Hewson je dnes ve světě showbusinessu známější pod přezdívkou Bono. V dublinské tělocvičně se s ním o místo na podiu dělili kytarista Dave Evans alias The Edge, baskytarista Adam Clayton, bubeník Larry Mullen a Daveův starší bratr Dick. Zanedlouho se začali pokoušet o vlastní skladby a změnili název na Hype. Potom Dick odešel a zbylá čtveřice se definitivně přejmenovala na U2. "Od samého začátku bylo zřejmé, že to má jiskru," řekl o několik let později Bono. "Když jsem uslyšel ten akord D dur, přímo mě to nakoplo. Bylo to jako nastartovat motorku. A obecenstvo šílelo! Myslím, že není podstatné, co jsme tehdy hráli, ale byla to první věc, kterou jsem zazpíval dobře. Byl to mimořádný koncert, jeden z nejlepších v celé naší kariéře. Z té jiskry povstalo všechno ostatní."

Londýn, prosinec 1979 Průlomový rok, kdy U2 vydali první singl, hráli v irském rozhlase a v televizi a kdy se objevili na titulní stránce tamního hudebního týdeníku Hot Press, měl vyvrcholit několika koncerty v prestižních londýnských klubech. Manažer kapely Paul McGuinness v té době naznačoval, že "na spadnutí" je také kontrakt na natočení debutového alba U2. Zhýčkané londýnské publikum však nad neznámými Iry zazívalo. Bono k posluchačům promlouval, nadával jim, chodil si mezi ně sednout, skákal po reprobednách a vůbec potil krev. V klubech Moonlight a Rock Garden nakonec obecenstvo získal na svou stranu, ale vystoupení v Hope and Anchor, kde se na U2 přišlo podívat devět lidí, mělo katastrofální průběh. Když Edgeovi praskla kytarová struna, celá kapela se odporoučela z pódia a po dobu opravy seděla mezi publikem. Svérázně tak protestovala proti přehlíživé nadutosti odpovědných lidí z branže. "Byli jsme tehdy schopni odehrát ten nejhorší koncert, jaký si dovedete představit, ale taky ten nejlepší," poznamenává Bono. "V době, kdy jsme usilovali o nahrávací smlouvu, nás kdekdo viděl hrát ve skvělé formě. Jenže když potom přivedli své bossy, aby se pochlubili novým objevem, doslova jsme jim umřeli před očima. Byli jsme z toho hodně špatní."

Reseda, Kalifornie, březen 1981 Country Club s kapacitou tisíc míst bzučel vzrušeným očekáváním. Všichni byli zvědaví, co předvedou "ti irští kluci", jimž před pár měsíci vyšlo debutové album. Když U2 vyjeli na své první velké americké turné, byli vskutku ještě mladíčci: Bonovi a Adamovi bylo dvacet, Edgeovi a Larrymu devatenáct. Začali pomalu a chvíli jim trvalo, než se chytili. Punkově neučesanými, ale vášnivými songy z alba Boy však americké publikum strhli. Na konci vystoupení se ukázalo, že by chtěli víc, než na co zatím měli: když došlo na přídavky, museli U2 znovu zahrát tři z už předvedených kousků, protože v průběhu večera vyčerpali celý repertoár. "V té době jsme dávali věci dohromady za pochodu," přiznává Edge. "Přežili jsme jen díky obrovské porci nadšení a ochoty na sobě pracovat."

Los Angeles, červen 1983 U2 už byli na obou stranách Atlantiku zavedeným pojmem. Z jejich třetího alba War rozhlasové stanice obehrávaly dva hymnické songy s Bonovými politizujícími texty - Sunday Bloody Sunday a New Year's Day. V době, kdy se punkové hnutí, z něhož U2 vzešli, rozmělnilo do často snobské, fintivé a snadno stravitelné nové vlny, je od ostatních kapel odlišovaly právě jejich nekompromisní umělecké i politické názory. Začátkem měsíce skupina natočila záznam koncertu v přírodním amfiteátru Red Rocks nedaleko Denveru, kde ji v přívalech deště sledovalo osm tisíc fanoušků. Část vystoupení poznamenaného nepřízní počasí se potom objevila na videu a minialbu Under a Blood Red Sky. Korunu tomuto americkému turné U2 však měl nasadit jejich koncert v losangeleské Memorial Sports Arena, kde si zařádilo nejen obecenstvo, ale i kapela - přesněji Bono. Fanoušci se začali drát na podium a zpěvák s nimi tančil. Vznikla tam taková tlačenice, že muzikanty nebylo vůbec vidět. Bono tedy tanečníky požádal, aby se vrátili do hlediště. Zdálo se však, že bez nich ho to na podiu moc nebaví. Během instrumentální části skladby The Electric Co. zmizel frontman U2 z pódia a s bílou vlajkou v ruce proběhl sektorem arény s lóžemi. Dostal se až k zábradlí oddělujícímu sedadla v lóžích od parketu dole pod ním, kde byla hlavní plocha pro stojící diváky. Bono se postavil na zábradlí, chvíli zpíval a potom se vrhl do davu z pětimetrové výšky. Fanoušci ho s nadšeným řevem chytili a odnesli na podium, přičemž zdemolovali bariéry ohraničující zákulisní prostory. Zpěvákův kousek napodobilo několik odvážlivců - s tím rozdílem, že je dole nikdo nechytal... To, co U2 v Los Angeles předvedli, hraničilo s hazardem. Po koncertu se Bono v zákulisí snažil ignorovat zástup lidí, kteří ho přišli poplácat po zádech, a vážně se zamýšlel nad svým chováním: "Když jsem lidem řekl, aby nelezli na jeviště, měl jsem pocit, že jsem je ztratil. A tak jsem vyšel ven, abych je dostal zpátky. Mělo to smysl? A měl jsem skákat? Nebo to byl omyl?" Později svůj exces označil za okamžik obratu: "Koncert v L. A. mě přesvědčil, že se musím naučit udržet kontakt s hledištěm, aniž opustím podium."

Londýn, 13. červenec 1985 Čtyři měsíce poté, co renomovaný americký časopis Rolling Stone označil U2 za nejlepší rockovou skupinu osmdesátých let, se dublinský kvartet ocitl mezi hvězdami světové pop-music, které vystoupily na benefičním koncertu Live Aid ve prospěch hladovějící Afriky. U2 tehdy ještě nebyli stadionovou kapelou a nikdy předtím nehráli před tak početným publikem: ve Wembley se v ten parný den tísnilo 72 tisíc fanoušků a přímý přenos z koncertu údajně sledovalo půl druhé miliardy televizních diváků. "Pamatuju si, že jsem byl z toho, co se dělo na stadionu, vzrušením úplně bez sebe," vzpomíná Bono. "V zákulisí to bylo stejně bezvadné jako na ploše před podiem. To, že za námi chodili lidi, s jejichž muzikou jsme vyrůstali, a povzbuzovali nás, bylo něco úžasného. Na podiu jsem podlehl atmosféře a přestal se kontrolovat." Kapela chtěla svoji čtvrthodinku vyplnit třemi skladbami: osvědčenou Sunday Bloody Sunday a dvěma songy z nejnovějšího alba The Unforgettable Fire. Na tu poslední - poctu Martinu Lutheru Kingovi s názvem Pride - ale už nedošlo, protože v pořadí druhá Bad se natáhla díky Bonově proslavené taneční vložce s dívkou, pro kterou se opět vrhl do publika. "Chtěl jsem udělat nějaké gesto a zatáhnout do toho někoho z obecenstva, protože fanoušci mi připadali stejně důležití jako osobnosti v zákulisí," vysvětloval zpěvák později. Emocemi nabitá produkce U2, kterou recenzenti pasovali na jeden z vrcholů koncertu Live Aid, příznivě ovlivnila také jejich obchodní bilanci. V následujících týdnech se prodej všech alb U2 ztrojnásobil a bylo jasné, že skupina je teď schopná plnit stadiony. Bono však ještě dlouho zpytoval svědomí: "Po Live Aidu jsem celé dny jen bezcílně jezdil autem. Nechtělo se mi s nikým mluvit. Znovu mě přepadaly pochybnosti o tom, jestli vůbec chci být v kapele. Koncert ukázal, jak stupidní je svět rock'n'rollu ve srovnání s problémy Afriky, s tím, že tam miliony lidí umírají hlady. Snad mě to trochu přivedlo k rozumu."

Tempe, Arizona, duben 1987 Čtveřice právě vydala své nejslavnější album The Joshua Tree, které ve své době trhalo rekordy: v Británii za pouhé dva dny získalo platinu a týden poté, co se objevilo na pultech, tam prodalo dosud neslýchaných tři sta tisíc kusů. Také ve Spojených státech se usadilo na špici albové hitparády, zatímco americký singlový žebříček opanovala skladba With or Without You. Koncem měsíce se U2 objevili na obálce magazínu Time, který je nazval "největším rockovým tahákem". První zastávkou na světovém turné The Joshua Tree byla hala Arizonské státní univerzity v Tempe. "Ještě to nemáme pohromadě," prohlásil Bono den před koncertem. "Zítra to bude zvuková zkouška před dvanácti tisíci diváky." Zpěvák už chraptěl, protože dostal zánět hrtanu. Příští večer jen s obtížemi chytal tóny a místy se mu lámal, nebo dokonce úplně odcházel hlas. I když U2 koncert zkrátili, Bono se prostě trápil. Publikum ho v tom ale nenechalo. Co neuzpíval, dokončili za něj fanoušci, kteří znali nazpamě nejen staré hity, ale i skladby z nového alba. Chvíli před koncem stál Bono na vyvýšené plošině po pravé straně podia a pozoroval auditorium, odkud se jako chorál nesl refrén písně New Year's Day. Ze zpěvákovy tváře v tu chvíli zmizela bolestná grimasa a napětí. Usmál se a sotva slyšitelně ze sebe vypravil: "Thank you." Po osmi měsících, v nichž vyprodali desítky arén a stadionů, a po dvanácti milionech prodaných alb se U2 v prosinci do Tempe vrátili, aby ještě dvakrát vystoupili před šedesáti tisíci diváky na stadionu Sun Devil. Oba koncerty točil filmový štáb a záběry z nich se objevily v celovečerním dokumentu Rattle and Hum, který rok nato doprovodil stejnojmenné dvojalbum skupiny. Když bylo po všem, Bono filozofoval s pohledem upřeným na prázdný kotel stadionu, kde se povalovaly už jen převrácené židle, zmačkané kelímky a promaštěné papíry: "V jistém smyslu je tohle všechno jako dětská hra. Nejvyšší budova, nejrychlejší vlak, nejlepší kapela. A v tomhle smyslu uplynulý rok zase tak moc neznamená. Ale v jiném smyslu je velmi důležitý, protože to je poprvé, kdy všichni členové U2 současně jedou na plný plyn."

Berlín, červen 1993 Po vydání industriálně potemnělého alba Achtung Baby kapela v předcházejícím roce představila první verzi turné Zoo TV. V dosud nejnákladnější show s hudebníky "spoluúčinkovalo" 36 televizních monitorů, živé družicové vstupy a šest zavěšených trabantů sloužících jako bodové reflektory. Účelem nadsázky, která měla korespondovat se zvukovým chaosem a futurismem desky, byl ochromující útok na smyslové vjemy posluchače-diváka, jenž je denně manipulován médii. "Jde nám o přetížení. Máme k dispozici nejmodernější techniku a je naší povinností ji zneužít," uculoval se Bono, který k totálnímu informačnímu šumu na podiu sám přispíval dvěma rolemi. První byl klasický rockový megaloman Fly (Moucha) v černých lurexových džínách a obrovských černých brýlích, druhou Mirrorball Man (Zrcadlová koule), jakýsi kříženec televizního kazatele, politika a countryového zpěváka. Ve druhé části turné Zoo TV, podpořené vydáním albového elektronického experimentu Zooropa, nahradil Mirrorball Mana rockový MacPhisto v obleku ze zlatých plíšků a s párem čertovských růžků na hlavě. MacPhisto měl představovat kabaretní složku show, Fly její ironii. Na koncertě v Berlíně, městě, kde se celý projekt zrodil, si kapela dala mimořádně záležet. Přes hrozbu vysoké pokuty vědomě porušila policejní hodinu, aby show na Olympijském stadionu mohla začít až po setmění. Skladbu One, která se v kontextu celé tvorby U2 zařadila k nejsilnějším, Bono věnoval Turkům. Když to oznámil, německé publikum oněmělo. Ale to ještě nebylo všechno. Během písně Bullet the Blue Sky podium jako obvykle zalévalo krvavě rudé světlo. Na minulém turné při slovech "Vidíš ty hořící kříže/vidíš ty plameny, jak stoupají výš a výš?" vyrostly na projekčních plochách obrovské kříže v plamenech. Teď se tam objevily také, ale potom se naklonily a proměnily se v planoucí hákové kříže. Dav nereagoval jednotně - ozývaly se projevy úžasu, hněvu, rozčílení. Mladí Němci těžce snášejí, když je cizinci spojují s nacismem, a atmosféra na stadionu pěkně zhoustla. Pak ale Bono německy řekl: "Tohle se už nesmí opakovat!" a obecenstvo začalo souhlasně mručet a tleskat. A pohoda vydržela až do konce. "Vždycky jsme věřili, že naše muzika dokáže oslovit i na velkých stadionech. Jen jsme pořádně nevěděli, jak prezentovat kapelu a jak by v takovém prostoru měla fungovat vizuální složka," říká Edge. "Turné Zoo TV nám ale otevřelo oči. Jakmile jsme stadiony začali brát ne jako problém, ale jako výzvu, nadchli jsme se pro věc a pustili svoji představivost ze řetězu. A to byl dobrý začátek."

Oakland, Kalifornie, červen 1997 Koncerty současného světového turné Pop Mart, které navázalo na vydání alba Pop, představují další audiovizuální provokaci U2. Podium tentokrát působí přátelštěji než při multimediálních manévrech na turné Zoo TV - kapela jako by přepnula z kanálu CNN na Teleshopping. Největší projekční plocha, jaká kdy byla vyrobena, divákům nabízí patnáctimetrové U2 v "přímém přenosu" nebo pop-artové motivy z dílny Andyho Warhola a Keitha Haringa. Stejně olbřímí jsou výtvarné symboly konzumu - třicetimetrový žlutý oblouk připomínající polovinu macdonaldovského "M", oliva propíchnutá koktejlovým míchátkem nebo patnáctimetrový stříbrný citron, který ke konci vyvrhne muzikanty na plochu stadionu. Výběr skladeb se po prvních koncertech v Americe posunul ke kompromisu, který smiřuje tolerantnější omladinu se skalními obdivovateli tvorby U2 z osmdesátých let. V bezprostředním sousedství San Franciska se minulý měsíc uskutečnil mimořádný dvojkoncert: Irům dělali předkapelu slavní Oasis, kteří doma v Británii sami vyprodávají stadiony, ale Ameriku si zatím nepodmanili. Svoje vystoupení začínali ještě za soumraku, kdy se na plochu trousili fanoušci U2. Kdo však čekal, že zlobivá dítka z Manchesteru roli dvojky nevydýchají, byl na omylu. Oasis se svého úkolu zhostili s neobyčejnou nonšalancí, a když se loučili, poděkovali skupině U2 i obecenstvu za to, že dostali šanci. "Kdyby mě teď viděla máma," rozplýval se zpěvák Liam Gallagher, "řekla by 'To bylo dobrý, ty kluku!'" V zákulisí pak zářily oči i jeho bratru Noelovi. "Miluju koncerty na stadionech," svěřoval se. "Je tam tolik lidí. Kolik kapel tohle dokáže? Kolik?" A potom kytarista předložil prazvláštní teorii rockového světa: "U2 a Oasis jsou underground a všichni ostatní jsou mainstream. Protože všichni se bojí být slavní! Mají strach z úspěchu!"

U2 zaplavili Strahov světly, obrazem a písněmi
15.08.1997 - VLADIMÍR VLASÁK - str. 16
P r a h a - Když krátce po setmění ozářila světla na téměř zaplněném strahovském stadionu obrovský zlatý oblouk, symbol turné PopMart, objevili se členové U2 na velké obrazovce. Čtveřice se prodírala špalírem lidí a vstupovala na pódium jako do ringu. Dav, rozhoupaný z předchozího vystoupení diskžokeje Howieho B, jásal kapele v ústrety, zatímco reproduktorové věže chrlily drsnou skladbu MoFo, úvodní píseň koncertu. U2 nastoupili v bizarních převlecích: zpěvák Bono Vox přišel v plášti, pod nímž měl tričko s namalovanými svaly, kytarista The Edge zvolil roli kovboje s typickým americkým širákem a baskytarista Adam Clayton si nasadil helmu a masku proti smogu. Nejcivilněji vyhlížel bubeník Larry Mullen, spolehlivý motor kapely, která vzápětí po šokujícím nástupu spustila písňovou sondu do své minulosti, když zahrála skladbu I Will Follow z prvního alba Boy. Mohutná obrazovka, opírající se zprava o třicetimetrové míchátko na koktejly, doslova hrála spolu s kapelou, která postupně odhodila nejobtížnější části svých kostýmů a udržovala show ve svižném tempu. I diváci ve vzdálenějších řadách měli zásluhou projekce výborný přehled o dění na pódiu. Detaily Bonova obličeje nebo Edgeovy kytary střídaly rychle se měnící barevné ornamenty, animované sekvence nebo filmové záběry. Jako by ani to nestačilo, podporovala technickou sci-fi show U2 mohutná světelná děla, "pálící" na pódium z protilehlých pozic. Strahov se jako na povel měnil z magického kina v gigantickou diskotéku nebo písňový supermarket. Skladbu Bullet The Blue Sky doprovodila kapela animovaným videoklipem v comicsovém duchu, zatímco bílé světelné kužely se zvedly proti obloze. Posluchači, pro něž si kapela připravila písně z posledního alba včetně smutné balady Gone, nezůstali ošizeni ani o největší hity z osmdesátých let; ostatně právě na ně mnozí čekali a aplaudovali jim s největším nadšením. Především vášnivá skladba Pride, rozjitřená rychlou Edgeovou kytarou, vyprovokovala dav pod pódiem k tanci a sborovému zpěvu. Další vlnu vrcholné spokojenosti přivolala hymnická a mírně zrytmizovaná píseň I Still Haven't Found What I'm Looking For. Kapela, která nechtěla předvádět jen technické parametry své aparatury, odehrála křehkou baladu Staring At The Sun pouze s kytarami a zároveň přešla po dlouhé výsuvné rampě mezi publikum. Zde měla jakési pomocné minipódium, které využila i ve chvílích, kdy koncert gradoval. U2 sem přijeli, ukryti ve stříbřitém citronu, z něhož vystoupili jako jakési mimozemské diskotékové božstvo. Humornou scénou tak trochu shodili sami sebe a pak už s pomocí dalších hitů hnali své vystoupení až k závěru.

Koncert irské kapely má televizní dozvuk

P r a h a - Ze strahovského stadionu se skupina U2 "přemístí" na druhý program České televize, který dnes večer uvede dva dokumenty z přítomnosti a minulosti nejslavnějšího irského kvarteta všech dob. Snímek nazvaný U2: Rok v popu přiblíží vznik nového alba skupiny i současný koncertní multimediální projekt PopMart, který křižuje po Evropě a včera odezněl v Praze. Jako zajímavé srovnání, jak vypadaly koncerty U2 před deseti lety, kdy kapela definitivně dobyla Ameriku, vyznívá následující filmový dokument Rattle And Hum (Vřava). Skupina pro sebe objevuje hudební Ameriku: natáčí ve studiu Elvise Presleyho, zve na pódium bluesmana B. B. Kinga a v kostele zpívá s gospelovým sborem hymnus I Still Haven't Found What I'm Looking For. Film režiséra Phila Joanoua, který byl svého času kasovním trhákem, přináší rozhovory se členy skupiny i záznamy koncertů v Sun Devil Stadium v Arizoně.

U2 se postavili popu čelem

Do nejmenších detailů propracovaná show, kterou skupina U2 předvedla ve čtvrtek v Praze, držela pohromadě zásluhou velmi silných písní. Kapela jich měla dost. Především starší gospelově rockové Where The Streets Have No Name, I Still Haven't Found What I'm Looking For, With Or Without You anebo Pride, kterou zpěvák Bono Vox věnoval prezidentu Havlovi, zvedaly takřka vyprodaný Strahov na nohy. I novější písně z devadesátých let, zvláště přídavky Mysterious Ways, One nebo křehká letní perla Staring At The Sun, držely se starými hity krok. V pozadí projektu PopMart ovšem stála otázka. Jsme stále ještě tím, čím bychom si přáli být? táží se Bono Vox, The Edge, Adam Clayton a Larry Mullen. Zároveň si uvědomují, že je to nejen jejich problém - že jde i o jednu ze zásadních otázek současnosti. Nevtáhl všežravý pop, jehož trendům se interpreti musí přizpůsobovat, skupinu do svých rozmělňujících vod? U2 našli odpověď: postavili se popu čelem. Kapela ví, že časy hymnického alba The Joshua Tree, z něhož sálal nazapomenutelný oheň, jsou definitivně pryč. Skupina však umí rozdmychávat starý žár a zároveň hledá nové inspirace v klubové taneční hudbě i v technu, tedy stylech, které Bono & spol. nemají bezprostředně zažité - a z muziky je to cítit. Jenže U2 jsou výtečnými písničkáři a zbrusu nové skladby Gone, Please, Miami, MoFo, Last Night On Earth i taneční Discotheque dokáží obalit několika slupkami zvuků i rytmického přediva. Hustý moderní design muziku sice občas "přidusil", ale výpadek obvykle vyrovnávala vizuální složka projektu. To byla ostatně nejrevolučnější složka představení, ve kterém se prolínaly pódiové akce (žlutý citron, měnící se na symbol blyštivé diskotékové koule, která se zároveň stala "vozidlem" skupiny) s vtipnými animacemi a filmy. Ilustrací starého hitu Born To Be Wild, který si U2 vypůjčili od skupiny Steppenwolf, byly záběry z filmu Easy Rider; Miami zase provázela animace modrého nebe s palmami, zatímco Bono ve vojenské kšiltovce tancoval s náhodně vybranou dívkou. Zábavnost představení, konzumně hravá stylizace pódia, potrhlé převleky kapely i Bonovy bonmoty ("Rusové přivezli tanky a my, Irové, jsme přivezli citron") - nic z toho nevylučovalo ze hry vážnější témata ani prostý, očištěný zpěv. Navíc kapela obrátila gigantičnost ve svůj prospěch: ani posluchač hodně vzdálený od pódia neztratil s představením kontakt. Dříve jasní a čitelní U2 se stali kapelou mnoha stylizací, ale stále téhož srdce. Snad jen vlažná kytara The Edge občas kazila výsledný dojem. U2, kteří na Strahově hráli všem generacím, měli v zásobě dostatek fantazie a invence, aby dokázali své stárnutí - nebo ještě tvrději: krizi středního věku - překlenout nejen zlatým obloukem PopMartu, ale především mnohotvárným, přitažlivým a výtečným popem. U2, předkapela Audioweb, Howie B. Pořádala agentura PropagArt. Strahovský stadion, Praha 14. srpna.

Zdroj: Mladá Fronta DNES, (díky flašemlieka za nashromáždění textů !)

Fotky / Obrázky







Poděkování Mishce za fotky http://www.mishka.cz/, Killineyovi za scan setlistu a za fotky Bona, Mišíkovi za scany článků a Judasovi za logo !!!


Foto A. Murphy


Foto Blondo

Zážitky

Killiney

Čekání na nejlepší kapelu na světe,mi zkracovala předkapela + dj poněkud nudní Audioweb a Howie B
Ale čekání na stadionu od 3 hodin se rozhodně vyplatilo přesně o pul desátý se rozezněla stadionem POPMUZIK a na obrazovce se objevilo POP A pak to přišlo: na podiu se objevil první Larry, Adam s respirátorm, edge a nakonec Bono který měl na sobě pl᚝ a rozvičoval se jako boxer v ringu.
Všechny zdraví PRAHA, ČEČKA REPUBLIKA aha, aha během prvních tonu MOFO, při dalším kousku I WILL FOLLOW všichni skáčeme jak pominutí a pak už je tady další kousek z popu GONE, koncert se pěkně rozbíhá a při první vzpomínce na achtung baby EVEN BETTER THAT THE REAL THING Bono hecuje publikum WHAT IS IT POPMART HOWIE B POPMART, BRIAN E POPMART ČAO PRAHA, následující LAST NIGHT s další narážkou na Českou republiku, UNTIL, pak už jsou tady největší hity NYD a PRIDE s věnováním FOR VAKLAF HAFEL, Still Haven't Found, All i want pak se Bono ptá jak se česky řekne virgin, a všem oznamuje, že jsou panicové protože jsou tady poprvý .. akusticka vložka staring at the sun a a edgovo karaoke.
Jedeme dál.
V Miami pozve Bono nějakou slečnu k tanci kouří spolu doutník a nakonec jí dá čepici, bullet the blue sky, please a pak pro mě první vrchol koncertu Streets obrazovka září do ruda a všichni zpívaj .. Mala pauza na citronádu a začína discotheque, velvet dress a pak with or without you, bono zapomíná text a docela improvizuje celej stadion zpívá oooooooooooo je konec kapela se loučí, bono na kolenou a klaní se ..
Přídavky hold me ,ways a největší hit One kterej jsem prakticky neslyšel protože nějaký blázen to vedle mě odeřval jak když prase se zabíjí, MLK na dobrou noc
prý tam bylo 80 000 lidí .. nevím, ale jsem rád že jsem tam byl .. nikdy na to nezapomenu …

Audio
Mp3 ke stažení (zip)



Autoři: The Fly (1), El.Txeco (2), Judas (3)